- původ plemene: Nizozemí
- využití: pes k lovu vyder
- ideální výška: psi 59 cm, feny 55 cm
- váha: psi 34kg, fena 28kg
- zbarvení: Jednobarevný černý nebo hnědý, anebo černá či hnědá s bílými plotnami. Je přípustné, aby byla bílá srst promísená srstí druhé barvy, anebo stříkaná.
- průměrná délka dožití: 13 let
Charakteristika plemene:
Wetterhoun je silný, kvadratický pes s astrachánovou srstí a spirálovitým ocasem. Mohutná a robustní stavba těla, která nemá být těžkopádná, vyjadřuje odvahu a robustnost. Důležitá proporce těla je 1:1 – poměr kohoutkové výšky a délky těla.
Povaha:
Wetterhoun je přirozeně svéhlavý, jako rodinný pes přítulný. V domě a kolem něj ostražitý a rád chytá havěť. Wetterhoun může být k cizím z počátku odtažitý, ale neměl by být bázlivý.
Historie:
Historie plemene je velmi zajímavá. Údajně plemeno do Nizozemí přivezli cikáni nebo námořníci ze zemí kolem Baltského moře. V 19. a 20. století byli používání jako tažní psi psích povozů a jako lovečtí psi na lov vyder a drobných predátorů. Wetterhoun se vyskytoval převážně ve vodních oblastech Fríska, severní části Nizozemí. Na počátku 20. století byli Wetterhouni s Stabijhouni pravidelně kříženi, což narušovalo jedinečnost každého z nich. Proto v roce 1938 skupina nadšenců začala tyto dvě plemena chovem rozdělovat a v roce 1942 byla tato plemena oficiálně uznána. Významní lidé, kteří stojí na obnovu a uznání plemen byli J. Bos, T. van Dijk, B. de Graaf a W. Hoeksema. První standard je datován k 10.02.1944. V současné populaci (2013) žije po celém světě přibližně 1 000 psů.
Myslivost :
Wetterhoun se po staletí využíval k lovu vyder, tchořů a domácích škůdců (podkanů a myší). Povahou jsou to velmi odvážní a odolní psi, který vytrvale sledují stopu. V zemi původu je brán jako všestranný lovecký pes specializující se na vyhledávání, dohledávky, aportování a dosled zvěře. Díky mastné, kudrnaté srsti se cítí obzvlášť doma v mokřadech, a to i v zimě. Wetterhoun je pozorný, klidný a v honitbě tichý lovec. Přesto dokáže být vášnivý, energický, neúnavný, ale při střelbě opatrný. Spontálně pracuje se svým psovodem, ale dokáže být i dostatečně samostatný. Důležitým rozdílem práce oproti španělům je pomalejší rychlost a odlišná metoda slídění, která se liší díky jeho stavbě těla a temperamentu. Při slídění používá klidný cval nebo svižný klus. Při lovu musí projevovat vytrvalost a odvahu. Slídit do 30 – 40 metrů od psovoda/lovce. Pokud Wetterhoun narazí na zvěř, rychle se zarazí – krátce vystaví a energicky zvěř vypíchne a na viděnou hlásí. Aport by měl být vrozený, s měkkým úchopem pro drobnou zvěř. Naopak při lovu lišek a dalších je úchop pevnější. Pracovní standard byl stanoven 11. září 2021 v chovatelském klubu NVSW.
Začátek chovu v ČR:
V roce 2003 byl uchovněn chovný pár Wetterhouna v České republice, v chovatelské stanici z Rožnovského Dvora. Fena De – Bora V.D. Waai Hoeve, narozená 29. 11. 1999 s absolvovaným jarním svodem a složenými lesními zkouškami v II. cenně, a pes Hardy narozen 14. 03. 2001. Dle databáze se z tohoto spojení narodil 05. 10. 2003 pes Douwe.
Děkuji mockrát Anite Hoogendoorn, chs Wetterleger’s z Nizozemí, která nám propůjčila fotografie a hlavně informace k tomuto úžasnému plemeni. Pokud by jste chtěli navštívit její stránky odkaz najdete zde – CHS Wetterleger’s – Nizozemsko
STANDARD PLEMENE Fríský vodní pes
(Wetterhoun) Standard FCI č. 221 / 05.02.1999
Překlad do francouzštiny: Prof.R.Triquet
Překlad z francouzštiny: Helena Dvořáková
Původ: Nizozemí
Datum zveřejnění platného standardu: 30.05.1989
Použití: pes k lovu vyder
Klasifikace FCI: Skupina 8, psi přinašeči zvěře, lovečtí slidiči a vodní psi, Sekce 3 vodní psi s pracovní zkouškou;
Celkový vzhled: je to lovecký pes, který byl v minulosti používán k lovu vyder, je dobře proporcionalizovaný, silný, aniž by byl těžkopádný nebo hrubý. Má kvadratický tělesný rámec, je sporý. Kůži má přiléhavou, netvoří ani vrásky, ani lalok na krku. Pysky jsou suché, ne spuštěné.
Použití/Povaha: je to klidný pes s povahou poněkud tvrdohlavou, který se k cizím lidem chová rezervovaně, je ideální na hlídání.
Hlava: suchá, správných proporcí vzhledem k tělu, silná a mohutná.
Část mozková:
Mozkovna: je mírně klenutá, působí dojmem, že je širší, než dlouhá, v oblasti přechodu do lící je zaoblená. Mozkovna a čenichová partie jsou stejně dlouhé.
Stop: pozvolný, nepříliš výrazný.
Část obličejová:
Nosní houba: je široká, bez rozštěpu. U jedinců s černým zbarvením je černá, u hnědých hnědá. Nozdry jsou široce otevřené.
Čenichová partie: směrem k nosu se postupně zeštíhluje, aniž by ovšem dělala dojem, že je špičatá; má tvar komolého kuželu. Nosní hřbet je široký a rovný. Při pohledu z profilu není ani vyklenutý, ani proláklý.
Pysky: jsou těsně přiléhající, nikdy ne volné.
Čelisti/Zuby: zuby jsou silné, mají nůžkový skus.
Líce: svalstvo je mírně vyvinuté.
Oči: jsou středně velké, oválné, s dobře přiléhajícími víčky, spojivky nemají být vidět. Jsou uložené mírně šikmo, což jim dodává poněkud krutý výraz. Nejsou ani příliš vystouplé, ani vpadlé. Mají tmavě hnědou barvu u jedinců černých, hnědou u hnědých. Dravčí oko je vylučující.
Uši: jsou zavěšené dost nízko. Ušní boltec není příliš velký, což umožňuje jeho nesení naplocho podle hlavy, nestáčí se vývrtkovitě. Příliš velké ucho, které se nepřehýbá hned v místě zavěšení, ale níže, což má za následek, že nepřiléhá naplocho k hlavě, je nežádoucí. Ucho je střední délky a má tvar zednické lžíce. Osrstění ucha je charakteristické pro plemeno; je kudrnaté, dlouhé v místě zavěšení ucha a směrem ke špičce se zkracuje, takže v poslední třetině je již boltec pokrytý krátkou srstí.
Krk: je krátký a silný, pokračuje v linii hřbetu, se kterou svírá velmi otevřený úhel. Hlava je normálně nesená nízko. Krk je mírně klenutý, bez laloku.
Tělo: je velmi silné.
Hřbet: je krátký a rovný.
Bedra: silná.
Záď: jen velmi mírně spáditá.
Hrudník: široký při pohledu zepředu. Je širší než hluboký, neboť poslední páry žeber jsou uloženy velmi široce. Oblá sternální partie nedosahuje níže, než k lokti. Žebra jsou dobře klenutá a dobře vyvinutá.
Spodní linie a břicho: jen mírně se zvedající.
Ocas: je dlouhý a zatočený, nesený na zádech nebo na boční straně zádi.
Končetiny:
Hrudní končetiny:
Lopatka: lopatková kost dobře přiléhá, je šikmo uložená a svírá správný úhel.
Předloktí: silné a rovné.
Metakarpální kloub: postaven rovně, nikdy šikmo.
Přední tlapky: kulaté, s dobře vyvinutými polštářky.
Pánevní končetiny: jsou silné, dobře úhlené ve všech partiích.
Bérce: nejsou dlouhé.
Hlezna: umístěná nízko.
Metatarzální kloub: krátký.
Zadní tlapky: kulaté, s dobře vyvinutými polštářky.
Zevnějšek:
Srst: s výjimkou hlavy a nohou je celé tělo pokryté srstí, která tvoří husté kroužky. Tyto kroužky jsou tvořeny tvrdou, hustou uzavřenou srstí. Jsou-li tyto kudrny příliš řídké anebo je srst příliš jemná, dělající dojem vlny, je to pokládáno za hrubou chybu. Srst musí být dosti tvrdá a mastná na omak.
Zbarvení: Jednobarevný černý nebo hnědý, anebo černá či hnědá s bílými plotnami. Je přípustné, aby byla bílá srst promísená srstí druhé barvy, anebo stříkaná.
Výška:
Ideální výška: psi: 59 cm
feny: 55 cm
Chyby: všechny odchylky od znění tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Všichni jedinci, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.
NB : Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.