- původ plemene: Velká Británie
- využití: Slídič a přinašeč zvěře. Je ideálně využitelný pro lov se střelnou zbraní (slídí nakrátko) nebo jako společenský pes pro ty, kdo žijí na venkově. Není vhodný do města.
- výška: přibližně 46 cm
- váha: 18 – 25kg kg
- zbarvení: černé, černé s pálením, modrý bělouš, modrý bělouš s pálením, játrově hnědé, játrové s pálením, játrový bělouš, játrový bělouš s pálením. U jednobarevných jedinců je bílý nebo stříkaný znak přípustný na hrudi. Jasně černobílé nebo játrově hnědobílé, oranžové, červené nebo zlaté zbarvení není přípustné.
- průměrná délka dožití: 13 let
Charakteristika plemene a povaha:
Pes s velkou osobností. V jeho povaze se snoubí mnoho protikladů. Je aktivní, citlivý ale i nezávislý, také rozvážný, chytrý a oddaný. Umí být velmi zábavný svou rozpustilostí, srdečností. Výborný společník. Jeho učenlivost umožňuje snadnou cvičitelnost. Velmi citlivě reaguje na barvu hlasu. Hrubý způsob výcviku způsobuje u něj nervozitu, strach. Nelze pak dosáhnout kýženého záměru. Field španěl je psem jednoho pána a proto dokáže ostatní členy rodiny ignorovat. Důležitá je výchova v době kdy je ještě štěnětem. Dobrou socializací se předejde pozdějším projevům nadměrné bázlivosti. Tito psi potřebují stálý kontakt s lidmi, pokud ho nemají, stávají se z nich neurotici. Nejsou vhodní pro chov v kotci. V podstatě je to sportovní pes, který se vášnivě rád pohybuje v lese i poli. Dobře se snáší s ostatními psy i zvířaty. Pro svůj jemný temperament je úžasným společníkem v dětských hrách. Jeho vzhled je celkově vyvážený. Vzpřímené nesení těla s hlubokým hrudníkem, podtrhuje celkovou vznešenou eleganci. Je to krásný a harmonický pes ušlechtilé, velké hlavy, s dlouhým ne však širokým nosem . Oči jsou středně velké, v závislosti na barvě psa černé, temně nebo světle hnědé, jemného a důstojného výrazu.
Historie:
Field španěl je pravděpodobně jediné anglické plemeno vyšlechtěné především pro svůj vzhled s podmínkou uchování pracovních vlastností. Své jméno má odvozené od názvu „Land spaniel“. Dřívější rozdělení plemen ve Velké Británii bylo na vodní a polní psy až do poloviny 19. století. V té době byli kokšpanělé a polní španělé často kříženi mezi sebou a rozdělováni až podle váhy, výšky a zbarvení. V druhé polovině 19.století se začali chovatelé zakládat kynologické kluby a standardizovat charakteristiky plemen. S popularizací výstav za vlády královny Viktorie ve Velké Británii hledali chovatelé nové plemeno psa, které by ohromilo porotce ve výstavních kruzích. Chovatelé se snažili vyšlechtit černého španěla, jak se Fieldům zprvu říkalo. Field španěl vznikal křížením plemen velšského kokršpaněla černé linie a Sussex španěla. Ze začátku i s Irským vodním španělem a basety. V 70. letech 19.století byl chovatel pan Burdett se svou variantou Field španěla velmi úspěšný, ale výsledkem jeho křížení byl téměř podobný pes typu Sussex španěl. Velká popularita v tomto období Field španělovi spíš přitížila. V 50. letech 20. století Field španěl, díky přikřížení Anglických špringeršpanělů, začal vypadat tak jak ho známe dodnes. Plemeno utrpělo ještě několik pádů. Druhá rána přišla ve válečných letech 1914 – 1918, kdy zbylo jen pár jedinců plemene. Díky nadšencům plemeno přežilo. V roce 1923 chovatel Reg Kelland založil Klub Field španěla a hlavním posláním klubu byla propagace pracovní stránky plemene a pořádání field trialů. Klubovou výstavu klub pořádal až v 70.letech 20.století. Po vypuknutí druhé světové války ztratil Field opět popularitu a během války byly odchovány štěňata pouze na 4 fenách. Navzdory úsilí všech, kteří se snažili o oživení plemene ve 40.letech 20.století došlo k vzestupu popularity plemene až v 60. letech 20.století. Dodnes není plemeno populární, nicméně jeho chovatelská základna je stabilní.
Myslivost :
Ač toto plemeno bylo dříve spolehlivým loveckým psem, aktuálně je velmi málo používáno k praktickému lovu. Field španěl má velkou chuť k práci pokud pochází z pracovní linie. Snadno se cvičí, ale je svéhlavý a vyžaduje trpělivost při výcviku. Je velmi citlivý a parfózní výcvik je zcela vyloučen. Při dobrém vedení od štěňátka do dospělosti není vyloučené všestranné lovecké využití. Plemeno vyniká ve slídění, vyhánění, aportování drobné zvěře, v dohledávkách a dosledech. Field španěl pracuje před lovcem ve vzdálenosti brokového dostřelu a zvěř vyhání. Na naháňkách pracuje samostatně a v dosahu. V ČR mají psi složené lovecké zkoušky ZV a ZVVZ.
Začátek chovu v ČR:
Zakladatelkou českého chovu Field španělů v České republice byla fena z Finska Berlottan Dora v roce 2000.
V roce 2003 se feně Berlottan Dora narodilo v CHS Nanga Parbat prvních 5 štěňat. Druhý import do České republiky byla švýcarská fena Eschra of Bloodline v roce 2007. V roce 2009 byl přivezen pes ze Švédska Winterbourne Cuba Libre. V roce 2021 CHS Cizera přivezla ze Slovinska fenu Ketty Izpod Špika a v roce 2024 psa z Francie Vodan de la Legende de Carpo.
STANDARD PLEMENE Field španěla
(Field spaniel) Standard FCI č. 123 / 12.05.2015
Překlad z angličtiny: Ing. Iva Černohubová
ZEMĚ PŮVODU: Velká Británie
DATUM VYDÁNÍ PLATNÉHO ORIGINÁLU: 03.11.2014
POUŽITÍ:
Slídič a přinašeč zvěře. Je ideálně využitelný pro lov se střelnou zbraní (slídí nakrátko) nebo jako společenský pes pro ty, kdo žijí na venkově. Není vhodný do města.
KLASIFIKACE FCI: Skupina 8 přinašeči zvěře, slídiči, vodní psi. Sekce 2 slídiči. S pracovní zkouškou.
KRÁTKÝ HISTORICKÝ NÁSTIN:
Výcvik loveckých psů k nalezení živé zvěře a/nebo k aportu postřelené anebo zastřelené zvěře patří k velmi starým tradicím nejenom ve Velké Británii. Field Spaniel patří do kategorie španělů-slídičů, kterým se dříve říkalo „Land Spaniels“. Španělé jsou schopni konat stejnou práci jako přinašeči. Field španěl je výsledkem jednorázového křížení Sussex springera a kokršpaněla na konci 19. století. Plemeno bylo již dvakrát před zánikem – poprvé na začátku 20. století, když vlna popularity plemeno naprosto zničila, a podruhé v padesátých letech, když počet jedinců byl tak nízký, že Kennel Club odebral plemeni možnost získávat šampionáty. To bylo napraveno v roce 1969, po odhodlaném úsilí chovatelů za záchranu plemene. Dodnes není plemeno populární, ale dělá dobrou společnost lidem, kteří žijí na venkově.
CELKOVÝ VZHLED:
Vyvážený, ušlechtilý, dobře stavěný sportovní španěl pro aktivní pohyb a vytrvalost.
VLASTNOSTI/POVAHA: neobvykle učenlivý, aktivní, citlivý, nezávislý
HLAVA: Působí dojmem vznešenosti a ušlechtilého charakteru.
ČÁST LEBEČNÍ: Mozkovna: Jemně modelovaná, s výrazným týlním hrbolem, suchých lící. Pokud je mozkovna příliš hrubá, působí dojmem hrubosti celá hlava. Obočí mírně nadzdvižené.
Stop: Nevýrazný.
ČÁST OBLIČEJOVÁ:
Nosní houba: dobře vyvinutá, s širokými nosními otvory.
Čenichová část: dlouhá a suchá, ani špičatá ani kvadratická. Z profilu tvoří ladnou křivku od nosu po hrdlo.
Čelisti /zuby: Čelisti silné, s dokonalým, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, tj. horní řezáky těsně překrývají dolní řezáky a jsou posazeny v čelistech kolmo.
Oči: Velké, mandlového tvaru s víčky přiléhajícími těsně k oční kouli, aniž by bylo viditelné třetí víčko. Mají vážný a milý výraz. Jsou zbarveny tmavě oříškově.
Uši: Středně velké a široké, zavěšené nízko a dobře osrstěné.
KRK: dlouhý, silný a osvalený, umožňující psovi přinášet zvěř bez zbytečné námahy.
TĚLO:
Hřbetní linie: pevná, rovná a osvalená
Bedra: pevná, rovná a osvalená
Hrudník: hluboký a dobře vyvinutý. Žebra mírně klenutá. Délka hrudního koše tvoří dvě třetiny délky těla.
OCAS:
Nízko nasazený. Nikdy není nesen nad úrovní hřbetní linie. Je dobře osrstěný a stále v živém pohybu. Dříve byl obvykle ocas krácen, a to na jednu třetinu délky. Nekupírovaný ocas dosahuje přibližně k hlezennímu kloubu. Je středně dlouhý a ve vyváženém poměru k tělu.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY:
Celkově: jsou středně dlouhé, kosti předloktí jsou rovné a ploché.
Ramena: Lopatka dlouhá, šikmo dozadu uložená.
Tlapky: Uzavřené, kulaté, se silnými polštářky; nejsou příliš malé.
PÁNEVNÍ KONČETINY:
Celkově: silné, svalnaté.
Koleno: mírně úhledné
Hlezenní kloub: nízký
Tlapky: Uzavřené, kulaté, se silnými polštářky; nejsou příliš malé.
KROK/CHODY:
Dlouhý vyrovnaný krok se silným posunem ze zádi. Krátký a ťapkavý krok je vadou.
OSRSTĚNÍ:
SRST: dlouhá, rovná, lesklá, hedvábné struktury. Nikdy není kudrnatá, krátká či tvrdá. Je hustá a odolná proti vlivům počasí. Na hrudi, spodní straně těla a na zadních stranách končetin tvoří praporce, ty však nesahají od hlezenního kloubu níže.
ZBARVENÍ: Černé, černé s pálením, modrý bělouš, modrý bělouš s pálením, játrově hnědé, játrové s pálením, játrový bělouš, játrový bělouš s pálením. U jednobarevných jedinců je bílý nebo stříkaný znak přípustný na hrudi. Jasné černobílé nebo játrově hnědobílé, oranžové, červené nebo zlaté zbarvení není přípustné.
VELIKOST A VÁHA:
Kohoutková výška: Psi a feny přibližně 46 cm
Váha: Psi a feny mezi 18 – 25 kg
VADY: Každá odchylka od vyjmenovaných bodů musí být považována za vadu, jejíž hodnocení by mělo být ve správném poměru ke stupni odchylky a se zřetelem na její vliv na zdraví a pohodu psa a k jeho schopnosti vykonávat tradiční práci.
VYLUČUJÍCÍ VADY:
Agresivita anebo přílišná plachost. Psi vykazující zřetelné fyzické abnormality nebo poruchy chování budou diskvalifikováni.
Pozn.: Psi/samci musí vykazovat dvě normálně vyvinutá varlata, která jsou zcela sestoupená v šourku.
K chovu mají být používání pouze psi funkčně a klinicky zdraví, typově odpovídající plemeni.