- vznik plemene: Irsko
- využití: Irský vodní španěl se snadno přizpůsobuje všem disciplínám lovu se střelnou zbraní. Dohledává zvěř, často se mu podaří vystavit a chuťově aportuje, i z neprostupných houštin. Vzhledem k jeho tělesné stavbě a vrozeným schopnostem je toto plemeno tradičně využíváno při lovu vodní zvěře.
- výška: psi: 53 – 59cm, feny: 51 – 56cm
- váha: 20 – 30 kg
- Zbarvení: tmavě hnědá jednotného odstínu. Bílá skvrna na hrudi se považuje za chybu.
- Průměrná délka dožití: 10 – 12 let
Charakteristika plemene:
Irčan je aktivní a velmi vnímavé plemeno s vynikajícím čichem, zrakem i sluchem.
Povaha: Irští vodní španělé mají výborné přirozené instinkty díky nimž mohou být všestranní lovečtí psi. Jejich talent byl využit pro vyhledávání drog a výbušnin, v soutěžích agility, flyballu, ve sportovní kynologii či canisterapii. Plemeno obecně dospívá mnohem později než jiná plemena. Občas jsou tvrdohlaví a svéhlaví. Potřebují spravedlivé, trpělivé majitele, kteří jim dají hranice. Má milou, hravou a společenskou povahu.
Historie:
Jedna prvních ze zmínek o vodních psech v Irsku se datuje kolem roku 1600. V každém případě už byli potomci těchto psů dobře známí v druhé polovině 19.století a byli velmi úspěšní na výstavách psů. Chovatelský klub byl založen v roce 1890 za účelem zvýšení kvality irského vodního španěla. V rodném Irsku byl vyšlechtěn pro lov drobné zvěře v bažinách, rašeliništích a u řek. Není známo z jakých plemen byl Irský vodní španěl vyšlechtěn, protože chovatel plemen Justin McCarthy z Dublinu neponechal žádné písemné zmínky. Své kořeny bude mít podobné s plemeny pudlů, portugalských vodních psu, barbetů, starých vodních psů a dnes vyhynulého anglického vodního španěla. Irské pověsti říkají, že je potomkem mytologického folklórního stvoření Dobhar-chú.
Jedno z velmi zajímavých poznatků z chovu plemen je založení BEC (Výboru pro vzdělání chovatelů IVŠ). Chovatelé zařazení do BEC souhlasí s úmluvou o doporučených chovatelských postupech, které jsou: otevřená výměna informací, zdravotní testování, spolupráce, účast na studiích a propagace zodpovědného vlastnictví.
Myslivost:
Výcvik Irského vodního psa se velmi podobá výchově retrívrů. Trénink by měl být krátký a častý, aby psa nenudil. Velmi dobře aportují. Slídí před lovcem samostatně do brokového dostřelu, nehlásí na stopě.
Začátek chovu v ČR:
Je až obdivuhodné, že začátek chovu Irských vodních španělů v Československu sahá až do 70 let 20.století. Právě v těchto letech byli přivezeni první importovaní jedinci. Například Prince Rufus of Tyrella narozen 14. 08. 1970, Druid of Ware narozen 31. 05. 1972, feny Tarbay Oonagh of Rossut, Bevin v.d. Watterjuffers a Doonergrea gh Dinmond. Jeden z prvních chovatelů Irských vodních španělů byla paní Kancýřová Miluše, chs z Nového parku. K ní se přidali CHS Z Vydrovky, Irvos, Mohary, z Rohateckých luk a další. Chov nezakrněl a po roce 1989 přibyli i další importi. Je velká škoda, že po tolika letech plemeno v ČR již není tak rozšířené. V časopisu Pes Přítel Člověka z roku 1986 můžeme číst v článku O vodních psech i o Irském vodním španělovi, kde se na konci uvádí:
Na výstavě ve Velké Británii se irský vodní španěl objevil poprvé v roce 1862, ale jeho cesta do světa nebyla snadná ani rychlá. Po vlně zvýšeného zájmu o toto plemeno v 20. a 30. letech našeho století se zejména po druhé světové válce opět dostal do úzkých a počátkem 70. let se jejich počet na celém světe pohyboval jen v desítkách jedinců. Potěšitelné je, že rozvoji tohoto plemene významně napomohli i chovatelé z Československa.
Historie CHS v ČR: Mohary, Irvos, z Nového parku, z Vydrovky, Barakuda, z Kamilova Dvora, Z Rohateckých luk, od Bockého potoka
STANDARD PLEMENE Irský VODNÍ ŠPANĚL
(Irish Water Spaniel) Standard FCI č. 124 / 08.11.2002
Překlad do francouzštiny:Dr. J.-M. Paschoud a prof. R. Triquet
Překlad z francouzštiny: Helena Dvořáková
Původ: Irsko
Datum zveřejnění platného standardu: 13.03.2001
Použití: irský vodní španěl se snadno přizpůsobuje všem disciplínám lovu se střelnou
zbraní. Dohledává zvěř, často se mu podaří vystavit a chuťově aportuje, i z neprostupných houštin. Vzhledem k jeho tělesné stavbě a vrozeným schopnostem je toto plemeno tradičně využíváno při lovu vodní zvěře.
Klasifikace FCI: Skupina 8 přinašeči zvěře, lovečtí slídiči a vodní psi, Sekce 3 vodní psi s pracovní zkouškou.
Krátký výtah z historie: přesný původ plemene zůstává nejasný. Má se za to, že irský vodní španěl se vyšlechtil za přispění perských psů, kteří přišli na Britské ostrovy přes Španělsko. První svědectví o výskytu vodních psů, používaných k lovu divoké zvěře v Irsku, se datuje rokem 1600. Ale ví se o tom, že psi se srstí, která nepropouští vodu, se vyskytovali v Irsku již před zavedením loveckých brokových zbraní. Jediné objektivní svědectví o tom, že se vskutku jednalo o irského vodního španěla lze přičíst na vrub jeho specifickému znaku, kterým je jeho krysí ocas. Tuto zvláštnost nenajdeme u žádného jiného plemene obdobného typu a činí velmi pravděpodobnou hypotézu, že dnešní irský vodní španěl pochází z původních irských předků. Tento typický ocas dal plemeni i jeho originální jméno, říkalo se mu „whip tail“ (ocas jako bič) nebo „rat-tail“ (krysí ocas). V každém případě už byli potomci těchto psů dobře známí v druhé polovině 19.století a byli velmi úspěšní na výstavách psů. Chovatelský klub byl založen v roce 1890 za účelem zvýšení kvality irského vodního španěla.
Celkový vzhled: je elegantní, dobře stavěný, silný, kompaktní a sporý.
Použití/Povaha: je věrný, spojuje v sobě velkou inteligenci a odolnost s odvahou a ohnivým charakterem; jeho vitalita a věrnost jsou osvědčené. Je to dobrý rodinný pes, který má rád legraci, ale k cizím lidem se chová rezervovaně.
Hlava: mozkovna a celá hlava má správné dimenze.
Část mozková:
Mozkovna: je vysoká, klenutá ve formě gotického oblouku, správné délky a dost široká, aby byla lebeční schrána dostatečně prostorná. Chomáč srsti (tupé)na temeni se skládá z dlouhých volně visících kučer, které pokrývají temeno, dosahují dosti nízko směrem k čenichu a vytvářejí mezi očima jasně ohraničený a do špičky zakončený cíp; tento chomáč nesmí mít tvar paruky, přesahující z jedné strany hlavy na druhou a ukončené nad čelem rovnou linií (nevytvářející do špičky zakončený cíp).
Stop: pozvolna klesající.
Část obličejová: obličejová část je osrstěná zcela krátkou srstí. Delší srst na zadní části spodní čelisti roste v úzkém pruhu a vytváří vous.
Nosní houba: je velká, dobře vyvinutá, tmavě hnědá.
Čenichová partie: dlouhá, silná, zdá se spíš hranatá.
Zuby: jsou silné a korektně postavené. Mají nůžkový skus.
Oči: jsou relativně malé, mandlového tvaru, v odstínech od tmavě jantarové po tmavě oříškovou, mají velmi inteligentní výraz.
Uši: jsou velmi dlouhé, ušní boltec je zaoblený; jsou nízko zavěšené, po celé délce dobře přiléhají k lícím, jsou porostlé dlouhou, kudrnatou srstí.
Krk: je dost dlouhý, silný, ušlechtile klenutý (hlava je nesena nad úrovní hřbetu), solidně vsazený mezi ramena.
Tělo: musí mít správnou velikost; ve svém celku dělá dojem, že je sudovité, což vyplývá z výrazného klenutí žeber. Celkově je silné a svalnaté.
Hřbet: krátký, široký a vodorovný, pevně spojený se zádí.
Bedra: hluboká a široká.
Hrudník: je hluboký, přední fronta však není ani široká, ani vyklenutá, třebaže je dostatečně prostorná, žebra za lopatkami jsou dosti klenutá.
Ocas: silný a mohutný u kořene, kde je porostlý v délce 7,5 – 10 cm (3-4 palce) krátkou kudrnatou srstí; směrem ke špičce se zeštíhluje, je hladký a končí velmi tenkou částí; nesmí být moc dlouhý, dosahuje k hlezennímu kloubu; je nesen v prodloužené linii hřbetu.
Končetiny:
Hrudní končetiny:
Lopatky: velmi mohutné, šikmo uložené.
Předloktí: rovné, se silnými kostmi; předloktí jsou postavena v ose, spuštěné z kohoutku a procházející loktem.
Pánevní končetiny: jsou velmi silné.
Kolena: jsou správně zaúhlená.
Hlezna: postavená kolmo k zemi.
Tlapky: jsou velké, spíše kulaté s prostorem mezi prsty, jsou hustě porostlé na prstech i mezi nimi dlouhou a velmi hustou srstí.
Pohyb: je to pohyb, který je typický pro toto plemeno. Protože má sudovitý hrudník, má valivý pohyb.
Zevnějšek:
Srst: kadeřavé uzavřené uzlíčky, velmi husté; textura nikdy nesmí připomínat vlnu, ale musí být přirozeně mastná. Hřbet a boční strany krku jsou porostlé podobným typem srsti, jako celé tělo. Na hrdle je plocha hladké srsti, ve tvaru „V“ která začíná pod spodní čelistí a dosahuje až k hrudní kosti. Hrudní končetiny jsou porostlé bohatou srstí ze všech stran, na jejich přední straně je však trochu kratší. Na pánevních končetinách začíná hladká srst pod úrovní hlezna, je však jen na jejich přední straně, zadní strana má bohaté praporce až na tlapky.
Zbarvení: tmavě hnědá jednotného odstínu. Bílá skvrna na hrudi se považuje za chybu.
Výška: psi: 53 – 59 cm, feny: 51 – 56 cm
Chyby: všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.
Vady:
- bílá skvrna na hrudi
- zbarvení světlého odstínu
- světlé oko
- srst se strukturou vlny
- praporce na přední straně hlezen
- krátká srst na přední straně hrudních končetin
- otevřená tlapka
- srst na ocase tvoří vlajku
- dlouhá srst v obličeji
- bílé tlapky
NB: všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.