autor: Josef Hanzlík
Protože se s manželkou věnujeme myslivosti, věřili jsme, že se nám podaří naše CS vycvičit a předvést na zkouškách lovecké upotřebitelnosti. To znamená nejen zkoušky vloh, ale i další zkoušky. Podzimní zkoušky, Speciální vodní práce, Barvářské zkoušky a další. Pro nás bylo důležité, během přípravy prvního CS, navštěvovat již probíhající zkoušky. Tam je možné okoukat, jak to dělají zkušenější vůdci a také získat mnoho informací, které se nikde nedočtete. Například jak se nahlásit rozhodčím při nastoupení na první disciplínu zkoušek.
Rodiče našeho prvního CS Lorda (Lord Mc Arran z Rajšlu) byli sice lovecky vedeni, ale hlavně pro dosled střelené spárkaté zvěře. S Lordem se nám podařilo absolvovat všechny zkoušky pro lovecké slídiče, takže získal titul Všestranný pes. Ostatní naši CS neměli lovecky vedené rodiče. V současné době máme sedmiletého Brise (Bristol Sofi“s Fairy Tail).
Vzhledem k tomu, že jsme neměli zkušenost s výcvikem začali jsme podle zkušebního řádu pro lovecké slídiče. Nejprve disciplíny pro zkoušky vloh. Začali jsme už od malička. Nejdříve však musel CS zvládnout poslušnost. Používali jsme chválení a také odměny po správně provedeném příkazu. Zvykali jsme ho při tom na píšťalku:
1 krátké písknutí – upozornění, aby se podíval a viděl případný pokyn např. rukou ukázat směr hledání
2 delší písknutí – ke mně (k noze),
1 dlouhé písknutí – daun (lehni) a zvednout přitom ruku.
Důležité je také naučit CS vodění na řemeni. Musí jít vedle levé nohy, nepředbíhat ani nezůstávat pozadu. Bohužel u našich CS se nám to moc nedařilo. Připadalo mi to, že CS musí být vždycky všude první. Zkoušeli jsme to různě. Chodili jsme například podél plotu, levým bokem co nejblíž, aby pes nemohl předbíhat. Při zkouškách jsme sice prošli, ale ztráceli jsme na této disciplíně body.
Současně s tímto výcvikem jsme CS vodili do honitby. Slídění mají vrozené a bylo jen potřeba doladit. Chodit s nimi člunkovitě krytinou, krátkým písknutím a ukázáním měnit směr kam má jít. Když narazil na stopu zajíce tak jsme ho chválili a povzbuzovali ho, aby ji sledoval co nejdál. Stejně tak když narazil na pernatou zvěř. V honitbě jsme také začali psi zvykat na hluk výstřelu. Musí zůstat po ráně klidní a věnovat se činnosti kterou právě vykonávají. Jen se ohlédli a případně jsme jen ukázali, aby pokračovali. Zkoušeli jsme tak, že pes byl na vodítku a manželka ve větší vzdálenosti od nás vystřelila. Psa jsem uklidňoval a vzdálenost jsme postupně zmenšovali.
Také jsme naše CS od mala vodili k vodě a snažili se je pozvolna zvykat. Každý z našich CS se totiž u vody choval jinak. Lord při prvním plavání měl trochu problém, než pochopil, že musí použít i zadní nohy. Pak už bylo po problému a vodu si zamiloval tak, že si ji užíval i v zimně. Robin si odbyl křest vodou už v zimně 2003, ve čtyřech měsících. Při procházce honitbou, spadl do rozvodněné Novohradky. Přeplaval ji tam a zpátky za podpory Lorda, který mu sám od sebe plaval naproti. Na Robinovi to nezanechalo žádné stopy a s vodou neměl pak nikdy problém. Artos byl trochu fajnovka a tak jsme postupovali pomaleji. Pomalu chodit řekou kde stačil a nenápadně zajít na hlubší vodu. Nakonec plavání zvládl i on. Bris je úplný opak. Při zkouškách vloh jsem neměl problém s ochotou do vody, ale naopak dostat ho z vody.
Zkoušky vloh – pes musí jít ochotně do vody a prokázat, že umí plavat (lze vhodit nějaký předmět). Nestačí, že vůdce/vůdkyně je ve vodě do pasu a pes je na břehu.
Když CS zvládli základy, začali jsme s aporty a dalšími disciplínami. Používali jsme malé dřevěné kozlíky, které jsme později balili do kůže z králíka nebo zajíce. Také jsme kozlík opatřili letkami z bažanta, aby si zvykali na peří. Nejdříve jen hrou. Velet sedni a na krátkou dobu mu vložit do mordy s povelem uchop a drž. Musí si zvyknout hlavně na kůži a nesmí kozlík žvýkat. Postupně mu kozlík pokládat na zem a velet přines. Po přinesení opět povel drž a sedni. Hlavně chválit a odměnu. Když bude pes zvládat, tak zvětšovat vzdálenost. Postupně vyměníme kozlík za atrapu (vycpanou kůži z králíka) a zvětšujeme její váhu. Pro nácvik přinášení pernaté zvěře můžeme použít holuba nebo bažanta. Zvěř ukrýváme tak, aby to pes neviděl a s povelem hledej necháme psa hledat. Pes musí při předávání vůdci sednout. Na zkouškách při dohledávce zvěře nedávat povel přines, klesá známka! Cvičíme proto s povely hledej a místo přines přidávám povel ztratil. Tím na zkouškách nahrazuji povel přines. Psa navádíme k hledání vždy proti větru. Začneme taky zkoušet vlečku. Používáme opět atrapu, později králíka nebo zajíce. Při vlečce s pernatou zvěří používáme bažanta. Získávám ho na odchovně bažantů. Vlečku natahujeme nejdříve krátkou a rovnou, pes to může vidět. Na konci položíme atrapu nebo zvěř. Psa vedeme na šňůře po stopě, povzbuzujeme stopa a přines. Když zvládá, vedeme jen asi 10 m a psa s povely stopa a přines vypouštíme ze šňůry. Postupně vlečku prodlužujeme a přidáme v dráze vlečky dva lomy, pes už nemá pokládání vlečky vidět. Zvěř musí pes bez váhání vzít a přinést. Posadit se a předat ji vůdci.
Pro loveckou upotřebitelnost musí pes zvládnout také přinášení kachny z hluboké vody. Proto musí ochotně na jeden povel jít do vody, kachnu přinést a odevzdat ji v sedě vůdci. Pro mysliveckou práci musí pes zvládnout další požadavky, podle toho pro jakou práci má být využíván.
